Rituály
Všechno nebo většinu toho, co pro sebe děláme můžeme zavést jako denní rituály. Už jsme pracovali se záměrem, s úsměvem a přidáme vděčnost. Jsou různé způsoby a všechny jsou v pořádku, každému vyhovuje něco jiného. Už jsem to zmiňovala, je hodně věcí v životě, za které jsem vděčná a vy to jistě máte podobně. Dovolím si cítit vděčnost i několikrát během dne, ráno, když vítám den a stanovuji si záměr, cítím vděčnost, za to že mohu, že myšlenky přicházejí ze srdce (vím, že to zní divně, ale je to tak). Jsem vděčná i během dne, za různé věci, třeba, že dnešní školní den jsme zvládli hravě, že se mi povedl oběd, že můžeme jít na procházku, že svítí sluníčko, že je nám spolu fajn, že jsme zdraví a ... . Vděčnost cítím i večer, před usnutím, za další pěkný den, za svoje tělo, které všechno zvládá se mnou, za všechny možnosti které mám, za to že přicházejí další, za rodinu, za přátele a mohla bych takto jmenovat dál a dál a dál. Na počátku jsem se musela vědomě snažit, říct si a dovolit si cítit. Postupně se vděčnost stala součástí mého dne, života. Když se mi něco nepovede, v první chvíli jsem asi zklamaná, možná naštvaná. Už v té druhé je tu vděčnost za to, že jsem to zkusila, za to že můžu a třeba příště jinak a vlastně téměř hned vidím to dobré, co z toho špatného plyne. Už jsem tím pověstná, přátelé mi volají, ať jim řeknu, co je na jejich špatné zkušenosti dobré. Nebylo to tak vždy, proto vím, že všechno je možné. Nastavme si pro začátek rituál vděčnosti jen jednoduše, večer před spaním, když už ležíme v posteli, poděkujme si polohlasně nebo nahlas za všechno, co ten den bylo dobré. Za všechno na co si vzpomenete a začněme maličkostmi. Říkejme, dokud nás už nic nenapadne. Bez hodnocení. Dělejme to každý den, stále dokola, zabere to vždycky jen chvilku, přesto to má velký vliv a dopad v našem těle. Pravidelnost, rituály, opakovaní, to jsou naši věrní a dobří pomocníci.